Dnešní den mě už opravdu donutil k zamyšlení. A hlavně k sepsání tohoto zamyšlení. Nejsem žádný ostřílený prodejce, ale 9 měsíců prodávání na Fleru mi ukázalo některá tajemná zákoutí obchodu. A hlavně mě naučilo mnohé o zákazníkovi. A tak po těchto 9 měsících "porodím" něco zajisté pravdivého a inteligentního o potencionálních zákaznících, se kterými se prodejci přes eshopy pravidelně setkávají.
Nejčastějším (naštěstí!!!) zákazníkem je tichý a spolehlivý NAKUPUJÍCÍ. Nakupující proto, že jednoduše nakupuje. Něco chce, dá to do košíku, odešle platbu na účet a po obdržení balíčku možná i napíše hodnocení. Nebo mlčí. Je to ideální případ prodeje. K nákupu nepíše žádné zprávy, většinou ani neinformuje o poslání platby nebo doručení balíčku, případně jen stručně a výstižně. Miluju je. Jen více takovýchto nakupujících.
Dalším typem jsou taktéž vítaní SLUNÍČKOVÍ NAKUPUJÍCÍ. Kromě toho, že vědí, co chtějí, koupí to, zaplatí a převezmou, vám k tomu všemu pošlou deset zpráv se slůvkem prosím, dvacetkrát poděkují za veškeré úkony, které při vyřizování objednávky provedete, po dokončení obchodu vás informují o úžasnosti zboží, parádnosti obchůdku a vaší milé osůbce po dvacáté první poděkují. Samozřejmostí je napsání hodnocení, které se hemží slůvky děkuji, doporučuji, milé, úžasné, obchůdek... Člověku to někdy leze na mozek, ale zároveň tito lidé umí pozvednout sebevědomí a zlepšit den blbec...
Hned zkraje prodávání jsem měla tu čest setkat se i se zákazníky lehce komplikovanými. Například RYCHLONAKUPUJÍCÍ. Něco chce, dá to do košíku, objedná a pak si to pravděpodobně rozmyslí. Jak z toho ven? Mlčí. To v lepším případě. Nezaplatí, nereaguje na výzvy, na zprávy, posléze ani na sms. Pokud zareaguje, nikdy nenapíše, že věc nechce. Hledá jen výmluvy. Nezaplatil jsem protože...ale už brzy peníze pošlu. Nepošle. A tak čekáte, týden, druhý, samozřejmě z obchodu zaplatíte provizi, zboží se vám blokuje pro ostatní nakupující, až vám (po několikerém odkládání na pátek, pondělí, středu...) rupnou nervy a požádáte server o zrušení prodeje. Zboží se uvolní, provizi vám odečtou příští měsíc, ale zůstane hořká příchuť... Přeci jen, ta radost, když bliká nová objednávka, je i po dlouhé době vždy velká... a pak ji musíte zrušit... ach jo...
V horším případě začne rychlonakupující vymýšlet neexistující okolnosti, které brání uskutečnění obchodu. Nechci to poslat doporučeně, chci balík do ruky. Cože, to je tak drahé? Proč mi ten balík do ruky vlastně nutíte? Ne, už to nechci ani doporučeně.... Uaaa, ještě teď mi vstávají hrůzou vlasy, když si na tu konverzaci vzpomenu...
Poslední skupina, se kterou se zatím setkávám, je moje nejméně oblíbená. Dlouho jsem přemýšlela, jak ji nazvat, aby to neznělo příliš urážlivě. Nakonec jsem se rozhodla pro KOMPLIKOVANÉ NAKUPUJÍCÍ. Komplikované je s nimi totiž úplně všechno. Většinou už od prvního kontaktu. A bohužel, komplikovaná je často i jejich schopnost komunikovat. O znalostech pravopisu a schopnosti psát souvislé věty ani nemluvím (neodsuzuji, ne každý tyto dovednosti zvládá bravurně a bezchybně jako já :-) :-) :-) ale opravdu se tyto neznalosti dotýkají většinou právě oněch komplikovaných nakupujících).
Jejich nákup provází nějaký požadavek. Nejasně formulovaný, nesplnitelný nebo zvláštní. Přesto se jim, jako osoba, kterou ruční práce baví a chce jimi lidem dělat radost, snažíte vyhovět. A začnete narážet. S komplikovaným nakupujícím se nelze domluvit. A když se domluvíte, stejně nakonec zjistíte, že jste se vlastně nedomluvili. Nebo on má alespoň ten pocit.
Můj "nejoblíbenější komplikovaný nakupující" mě strašil víc jak měsíc. Pro ilustraci: Chtěl něco dvacetkrát. Třeba háčkované srdíčko. Skladem máte deset, rozhodnete se vyhovět, napíšete celkovou částku a dobu dodání. Vysvětlíte postup nutnosti další objednávky a detailně popíšete kroky, které musí onen nakupující učinit k zdvojnásobení objednávky (kliknout se, kliknout tam a je to). Komplikovaný nakupující souhlasí. Dáte se do práce (ano, i mně vždy vnitřní hlas říká, počkej na platbu, ale ne vždy ho ukázněně poslechnu). Druhá objednávka však stále nějak vázne, ve zprávách jen ticho po pěšině. Peníze dojdou asi tak po pěti dnech ale ouha - jen za oněch deset srdíček. A co ta druhá část objednávky? Zesílíte frekvenci bombardování zprávami. A ono nic. Nakonec se rozhodnete - objednávka na deset srdíček, peníze za deset srdíček, tak tedy pošlu deset srdíček. Další týden až dva se nic neděje. A potom... Krásnou češtinou (rozuměj naprosto nelogickými větami) dojde zpráva - a kdy můžu čekat těch dalších deset srdíček? Nechápavě čtete poprvé, podruhé, potřetí. Ano, opravdu to tam je. S nebetyčnou trpělivostí, a slovy jako "náš zákazník, náš pán" a "zákazník má vždycky pravdu" odepíšete velice slušně, že nemůžete odeslat další výrobky bez objednávky a platby. Teď už je to dobré, teď už to pochopil. Asi tak za týden dojde další zpráva - a kdy teda budou? Nebudou, do háje nebudou!!!! To už i mírumilovný člověk jde do lednice pro panáka a cestou si rve vlasy. Odepsala jsem slušně. Stručně. Výstižně. "Chtěl jste dvacet. Objednal deset. Zaplatil deset. Máte deset. Tímto pro mě naše spolupráce končí." Už se nikdy neozval.... Ale nebojte. Nebyl poslední. Komplikovaných zákazníků je sice méně, ale pořád dost na to, abyste alespoň pět šest ročně potkali.
Existují samozřejmě různé podtypy, druhy a kombinace. Každý jsme jiný a nelze nás nějak zaškatulkovat. Ale dle mého skromného devítiměsíčního náhledu je velká šance, že vaši zákazníci se budou hodit právě do jedné z těchto kolonek. Já sama spadám do kategorie NAKUPUJÍCÍ se sklony ke SLUNÍČKOVÉMU NAKUPUJÍCÍMU. Když se mi něco hodně líbí, ráda to dám prodejci najevo nějakým tím sluníčkovým slovíčkem. A taky hodně používám slov "děkuji" a "prosím". Pro někoho samozřejmost, pro někoho skoro neznámé seskupení písmenek, které není schopen ve větách použít...
A tak přeji všem prodávajícím hodně (sluníčkových) nakupujících, žádné komplikace a vy, kdo nakupujete, mějte na paměti, že na druhé straně obchodu je taky člověk z masa a kostí, a do hlavy vám vážně, ale vážně nevidí! :-)
PS: Ten můj komplikovaný nakupující z uvedeného příkladu měl dokonce dva vysokoškolské tituly, jak jsem později zjistila! Wow!
